NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Banda nabouchaných pořezů z Chicaga, která se se svým aktuálním materiálem na dvanáctipalcovém EP dostala pod křídla Deathwish records, má v rámci hardcorové scény pověst, mírně řečeno, kontroverzní. Nejen proto, že jejich řvoun Hammers McPligue vypadá jako kříženec komiksového Hulka a Grega Pucciata z THE DILLINGER ESCAPE PLAN a v minulosti tato chodící almara odzpívala poměrně mnoho koncertů s kuklou na hlavě. Ještě si velmi dobře pamatuji, jak vášnivé debaty se o nich vedly před jejich koncertem na loňském Fluff Festu.
Hudebně HARM´S WAY definuje hutný zvuk a střední tempa v téměř oldschoolové hardcorové rubanici, s dobře čitelnou příměsí starého thrashe. Možná i díky tomu jejich tvorba působí jako něco, s čím prostě nepohnete. Pevně ukotvená straight-edge mašina, která se sune kupředu nikoliv závratnou rychlostí, ale s o to větší jistotou a odhodláním. Jen místy tu probleskují osvěžující místa, která září na nových TRAP THEM nebo industriální podtóny, které dodávají kapele ještě železitější a nezlomnější ráz.
Často se mi při poslechu vybaví starší a metalovější tvorba některých NYHC kapel, jen s tím rozdílem, že HARM´S WAY se nezdržují sóly nebo dalšími kudrlinkami, ale o to více válcují. Aktuální EP má primitivnější energii, která ale beze zbytku funguje a jednoznačně pod novým labelem představuje kapelu jako silové hardcore komando, se kterým si není radno zahrávat. Z podobného soudku je to rozhodně to nejlepší z poslední doby.
7 / 10
Common Suffering (2023)
Posthuman (2018)
Rust (2015)
Blinded (EP) (2013)
Isolation (2011)
No Gods, No Masters (EP) (2010)
Reality Approaches (2009)
Harm's Way (EP) (2008)
Imprisoned (EP) (2007)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.